In nomine dei nostri Satanas Luciferi excelsi!

Červenec 2009

Jak býti správným satanistou?

15. července 2009 v 7:53 | Leviathan |  In The Hell
Mně často kladená otázka...od mnohých slýchávám každý den:"A jak vlastně můžu být satanistou?"
Stejně stupidní otázka jako se ptát, jak být člověkem. Satanisti se neprobouzejí jeden den ráno a neříkají si "tak, a ode dneška jsem satanista". Satanistou se člověk stává tehdy, když pochopí smysl a krásu satanismu a vezme jej za svůj styl života...Stále se ještě setkávám s nevědoucími lidmi, kterým ze slova satanismus či satanista trnou vlasy hrůzou a házejí po mě jeden krucifix za druhým. Každý z nich se mě ptá, proč jsem takhle v pohodě, jaktože nepálím kostely, jaktože nejsem žádnej patetickej magor a proč nechodím celej v černým?
Lidi, pochopte...žádnej satanista nemá nařízený jak se má oblékat, jak se má chovat...Tomuhle se žádné meze nekladou a je jen čistě na každém z nás, jak se chová. I já jsem normální člověk (i když to slovo normální berte s rezervou ;) Nejsem o nic víc ani míň než vy a i já jsem pouhé zvíře na tomhle světě...ničím lepší, ničím vyjímečné. Snad po tomto článku čtenáři pochopí, že většinou mezi vámi ani satanistu nenajdete...navenek se totiž nedá poznat skoro nic. Leviathan

Jak pomíjivé štěstí může být

2. července 2009 v 1:54 | Leviathan |  In The Hell
Co je to vlastně štěstí? Dokáže jej někdo definovat? Je to snad část naší duše, která se objeví zrovna když jej nejvíce potřebujeme? Nebo je to jen hromádka prachu, která se rozplyne, když trochu víc zafouká?
Podle mě má štěstí mnoho podob a je na každém z nás, jestli to své štěstí najdeme. Pro někoho to mohou být peníze, pro někoho zase dítě či nová práce. Pro mě nabralo podobu dívky, která mi dokázala obrátit život vzhůru nohama. Byla krásná jako měsíc při úplňku a její světlo mě naplňovalo štěstím. Každé slovo s ní, její úsměv…vše mi trhalo srdce a vynášelo mě do oblak, kde jsem padal volným pádem s myšlenkami na ni. Byl to snad osud? Ne, nevěřím na něj…avšak věřím v to, že každý člověk má předurčeno s někým být. Ale jen málokomu se toho druhého podaří najít. Může to trvat roky, desítky let, většinou toho pravého či pravou ani nenajdete…ale já ten pocit,že jsem ji našel mám. Díky ní konečně vím, jak moc dokážu někoho milovat a že stojí za to o tenhle pocit bojovat. Láska pro mě totiž nikdy neměla tak velký význam jako teď…vím, že můj úkol tady je dělat ji šťastnou, milovat ji a její život chránit jako svůj vlastní. Každý člověk potřebuje mít své poslání na tomto světě…protože co je člověk bez poslání? Prázdná duše bloudící světem. To ona mi ukázala cestu a dala mému životu smysl. Žádný život totiž nemůže být bez poslání a proto můj život bez ní nemůže být životem. Leviathan

Shrnutí devatera aneb jsem z5

1. července 2009 v 17:40 | Leviathan |  In The Hell
Jak vůbec začít...asi omluvou mé nepřítomnosti. Jsem rád, že se vám po blogu stýskalo a pár lidí mě doopravdy potěšilo. Nebyla prostě inspirace a bez inspirace se nedá psát...
Účelem devatera bylo vás alespoň trochu vtáhnout do smyslu satanismu...o čem je a proč tu vůbec je. Kdo pozorně četl a dokázal se zamyslet tak myslím pochopil, že každá část devatera v sobě nese kousek pravdy, u které není na škodu se jí řídit. Společně jsme se dostali k závěru, jak si La Veyova slova vysvětlit a za to vám všem děkuju. Tento blog je tu pro vás, pro ty, co satansimus alespoň trochu zajíma a pro ty, kteří chtějí slyšet pravdu. Proto se v brzké době těšte na další články a díky za podporu. Leviathan